Česká dominikánská provincie

Česká dominikánská provincie je součástí Řádu bratří kazatelů, známého také jako Dominikánský řád. Tento řád byl založen svatým Dominikem v roce 1215 a schválen papežem Honoriem III. v roce 1216. Původním posláním dominikánů bylo kázání, obracení na pravou víru a zpovídání věřících, s cílem potírat šíření herezí, zejména katarského učení v jižní Francii.

Historie v českých zemích

První dominikánský klášter v českých zemích byl založen polskými dominikány někdy po roce 1225 v Praze. Bratři sídlili nejprve při kostele sv. Klimenta na pražském předměstí Poříčí, později se přesunuli do centra města. První zmínky o přítomnosti dominikánů v Olomouci pocházejí z roku 1227. Dominikánské kláštery se staly nedílnou součástí středověkých měst a sehrály významnou roli v rozvoji latinského písemnictví a vzdělanosti.

Obdobím rozkvětu dominikánského života v českých zemích bylo období let 1620–1780. Rušení klášterů císařem Josefem II. se citelně dotklo i dominikánů. Česká dominikánská provincie byla obnovena v roce 1905 pod vedením magistra Kazatelského řádu, blahoslaveného Maria Hyacinta Cormiera. Po násilném zrušení všech mužských řeholních společenství v dubnu 1950 mohla Česká dominikánská provincie rozvinout svou činnost až po roce 1989.

Současnost

Dnes má Česká dominikánská provincie kláštery v Praze, Jablonném v Podještědí, Plzni, Olomouci a Znojmě. Provincie se věnuje duchovnímu životu, vzdělávání a misijní činnosti. V roce 1990 byla provincie přejmenována na československou, a v roce 1997 byla z ní vyčleněna slovenská viceprovincie.