Jednota českých právníků

Jednota českých právníků je dobrovolnou stavovskou organizací právníků všech profesí. Navazuje na tradici právnických jednot v českých zemích, jejíž počátky sahají do roku 1864. Historie této organizace úzce souvisí s etapami vývoje státního zřízení a s emancipací právnické češtiny. Jednota také vydává časopis a je spjata s historií právnického vysokého školství.

Historie

Historie Jednoty českých právníků se rozděluje do několika období. První období je spojeno s generací zakladatelů do pádu monarchie. Druhé období zahrnuje první Československou republiku a etapu let 1938–1945, kdy se zapojila generace jejich žáků. Předúnorové poválečné období bylo charakterizováno třetí generací, která se podílela na návratu k demokratickým tradicím po komunistické totalitě. Čtvrtá generace pak stojí na hranici historie Jednoty v období po listopadu 1989.

V letech 1965–1968 došlo k politickému uvolnění, které vedlo ke změně organizace. Nicméně, po srpnové okupaci v roce 1968, byly orgány federální Jednoty právníků ČSSR a národních jednot konformní s normalizačním režimem. Po listopadu 1989 byl z podnětu Karla Malého ustaven iniciační výbor, který svolal mimořádnou konferenci Jednoty českých právníků. Tato konference schválila nové stanovy a zvolila členy orgánů Jednoty.

Aktivity

Jednota českých právníků každoročně uděluje Randovu medaili. Pravidelně vydává Zpravodaj Jednoty českých právníků a pořádá semináře, konference a společenské akce. V roce 2000 vydala Lexikon českých právníků 2000. Jednota má nižší organizační složky, jimiž jsou pobočné spolky – místní sdružení Jednoty českých právníků, z nichž nejpočetnější jsou Pražské sdružení a Městské sdružení v Brně.

Organizační struktura

Orgány Jednoty českých právníků zahrnují členskou schůzi. V roce 1996 bylo zřízeno Grémium Jednoty českých právníků. Jednota je také součástí Asociace právníků České a slovenské federativní republiky, která existovala až do rozdělení Československa.