(fb)

Jak jsem pro vás “ne”chystala stezku V sobotu máme stezku, musíme si projít celou trasu, naplánovat stanoviště, probudit lesní bytosti ze spánku. S našimi malými dobrovolníky jsme ji prošli za světla a včera večer jsme se vydali projít ji celou za tmy. Já, Lů HoLo Šárovcová a Martin Lukas. V osm večer jsme zamkli bránu Pohádkové zahrady a vyrazili směr most Zeleňák. Původní plán, že se vytratíme nenápadně ze zahrady nám úplně nevyšel. Trochu mě znervózňovalo, že zatímco my jdeme po silnici, tak za plotem zahrady běží Jonýsek, Anička a Májenka s Heidinkou a zoufale brečí a skáčou na plot. Musí to chviličku vydržet, přes plot snad neprojdou. Už jsme byli skoro u Zeleňáku, dost daleko od zahrady a noční tmou se stále neslo zoufalé volání té mojí party. Podívala jsem se směrem zpátky, posvítila do tmy a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Ve tmě na silnici svítilo šest párů očí. Nejenže Jonýsek aspol. řvali a vyváděli v zahradě za plotem jak když jsem je opustila navždy, celou dobu se za námi navíc nenápadně plížila parta šesti Číčet. Moje odrostlá koťátka rozhodně nehodlala zůstat v zahradě sama. Panebože, musíme je pochytat a nastrkat za plot zahrady, než se ztratí a nebo je něco přejede. Jenže Číčeta šla sice s námi, ale v noční tmě se k nám odmítala přiblížit. Podařilo se mi chytit jen Foresta, který mi vzápětí drápky roztrhl ruku a s jekotem zmizel ve tmě. Takhle to nepůjde, rozhodla Lůca. Romanka musí domů a my to jdeme s Martinem projít. S povzdechem jsem se otočila směrem zpátky. Beztak jsem byla strachy bez sebe, co tam ta křičící družina Jonatán aspol. dělá. Číčetááá honém…rozběhla jsem se zpátky směrem k zahradě a za mnou pelášila družina odrostlých koťat. U kraje zahrady jsem narazila na Jonýska s Aničkou, Májenku a Heidi. Jonýsek se snažil proskočit plotem a ostatní mu zdárně asistovali. Jak mě uviděli, přestali vyvádět a celou cestu zpátky jsem běžela s družinou Číčet a partou kopytníků. Jonýsek s Aničkou si vysele poskakovali za plotem, věděli, že už se vracím a nenechám je sežrat nočním obludám. Stezku jsme nakonec stejně vymysleli jinak a jinudy a když jsem večer usínala s hlavou na polštáři, kolem mě ležela všechna Číčeta a tlapičkama mi jemně otlapkávala obličej, tak mi to najednou seplo. Včera večer jsme byli s Pepínem na koncertě a celá parta mých zvířecích dětiček zůstala večer sama. Sama čti: hlídal je Martin, dostali luxusní večeři a ještě dobrůtky navíc, aby jim nebylo smutno, Martin s nimi byl po celou dobu a my letěli hned po koncertu domů. Pryč jsme byli ani ne dvě hodinky. To už ale stačilo k tomu, aby se všichni rozhodli, že tohle nám neprojde a další dny je potřeba si na nás dávat pozor,abych jim zase někam nezmizela. A tak jsem z chystání stezky nedobrovolně vyloučena, všichni spí pro jistotu kolem mě, aby mě měli pod dozorem. A buzení lesních bytostí a chystání stezky schytali Lůca s Martinem, protože jejich zvířecí parťáci nejsou tak rozmazlené jako ta moje parta. (fb)