(fb)

Dnes je to přesně 24 let. Prázdnota, která nikdy úplně nezmizí. Byl jsem ještě dítě, když jsem držel v rukou tento dopis. (2. obrázek). Poslední slova od mojí mámy... "Když budete číst tyto řádky, už budu mít všechno za sebou..." - věta, která navždy změnila můj svět. Když mi bylo šest let, ztratil jsem mámu. O dva roky později zemřela. Byl to první okamžik, kdy jsem poznal, co znamená být skutečně sám. Tehdy jsem ještě netušil, že se samota stane mým dlouholetým společníkem. 25. březen 2001 se stal dnem, kdy se můj čas rozdělil na "před" a "po". Maminka odešla po dlouhém boji s nemocí, změnilo to celý můj život, a to jsem ještě netušil co všechno přijde potom. V knize Klubovna Naděje jsem otevřel tuto hlubokou ránu, protože vím, že nejsem sám, kdo ztratil rodiče příliš brzy. Ztráta maminky mě nasměrovala na cestu, kterou bych si nikdy nevybral, ale i ta mě přivedla k pomáhání druhým a k tomu, že jsem ten, kdo jsem. Dnes vzpomínám na její úsměv, na její hlas, na bezpečí, které kolem sebe vytvářela. A ptám se vás: Jak jste se vyrovnali se ztrátou blízkého člověka? Co vám nejvíce pomohlo? A co byste řekli těm, kteří podobnou bolest právě prožívají? Více o tom, jak se vyrovnat se ztrátou rodiče, najdete v článcích na odkazu na posledním obrázku. Možná v nich najdete útěchu nebo pochopení, které právě potřebujete nebo někdo z vašeho okolí. Sdílejte, pokud věříte, že by tento příspěvek mohl pomoci někomu, kdo se cítí sám ve své bolesti. Společně můžeme přetvořit trauma v sílu a naději. #ztratarodice #nebytsam #odvážný #odvazny #prevence #osveta #klubovnanadeje #tomaspaprstein #rozhovory #rozhovor #podcast #porad #sdileni #terapiesdilenim #kniha #knihaklubovnanadeje #pribeh #pribehy @sledující (fb)