Klub esperantistů Brno

Klub esperantistů Brno je pobočný spolek Českého esperantského svazu a nejstarším esperantským klubem v České republice a bývalého Rakouska. Navazuje na tradici Prvního spolku rakouských esperantistů, který byl založen v Brně v roce 1901.

Historie klubu

Vznik za Rakouska

V roce 1900 vydal Theodor Čejka v Bystřici pod Hostýnem s přáteli učebnici esperanta, což vedlo k vytvoření skupiny esperantistů v Brně. Ti usilovali o oficiální založení a uznání esperantského spolku, ale narazili na rakouskou byrokracii. Teprve po zásahu poslance Josefa Hybeše v rakouském parlamentu dne 22. května 1901, který prohlásil, že jde o šikanování občanů, ministerstvo nařídilo moravským úřadům záležitost urychleně schválit. Schválení proběhlo 21. října 1901.

Původně byl spolek zamýšlen jako celorakouský, ale s rozvojem esperantských klubů v jednotlivých městech Rakouska se transformoval na kluby českých a německých esperantistů.

Po druhé světové válce

Během druhé světové války byla činnost klubu zakázána gestapem, ale po válce se opět rozběhla. V roce 1950 se v Brně konal celorepublikový sjezd esperanta s účastí téměř tisíc esperantistů, českých i slovenských. V roce 1952 komunistický režim zastavil činnost celostátní organizace esperantistů, včetně vydávání časopisu a esperantského rozhlasového vysílání. Kluby mohly existovat pouze jako součást místních kulturních zařízení a musely odevzdat svůj majetek. Mohly však vydávat cyklostylované věstníky pro své členy.

Činnost klubu

Brněnští esperantisté se scházejí pravidelně, na programu jsou přednášky o významných umělcích, vědcích a dějinných událostech. Mezi aktivní členy klubu patří překladatelé, autoři a vydavatelé esperantské literatury.

Členové

Mezi významné členy patří Vincenc Kroužil, Rudolf Fridrich, Jiří Vítězslav Šamla, Jiří Kořínek, Josef Vondroušek, Zdeněk Hršel, Jan Werner, Oldřich Arnošt Fischer, Miroslav Malovec a Marek Blahuš. Někteří z nich dlouhodobě přispívají do české Wikipedie.